Liana
Jsem ženou, matkou 3 dětí (22,15,11 let),
průvodkyní dětskou a ženskou duší, lektorkou, rodinnou koučkou, poradkyní dětských klubů a soukromých MŠ, konzultantkou.
Do vínku mi bylo dáno přirozené intuitivní šamanství.
Ve své praxi a životě vycházím z Waldorfské a Intuitivní pg., z přirozeného způsobu života domorodých národů, moudrosti našich předků, slovanství, keltství. A hlavně z vlastní intuice a osobních zkušeností a prožitků.
Jedním z hlavních pilířů mých služeb je proces,
kdy skrze pojmenování může klient snadněji problém pochopit,
poté vnitřně uchopit, tedy jej v sobě integrovat a
nastává vnitřní klid.
Toto vnímám jako uzemnění, umění stát nohama pevně na zemi, být pevný v sobě. Na místo neustálého hledání, řešení, přemýšlení o tom, co a jak by, tedy stavu neustálé myšlenkové rozlítanosti, emoční rozháranosti.
Vše co lidem předávám a s čím pracuji, jsem si nejdříve v sobě plně naprožila, pojmenovala, pochopila, vnitřně uchopila a poté integrovala do těla. Teprve poté u mne nastává stav propojení duše a těla.
Takto jsem začala vnímat naši podstatu bytí zde na Zemi.
Pokud máme plno informací a neumíme je vnitřně žít, nejsme pravdivý. A dnešní děti nás dospělé chtějí mít pevné, jasné, pravdivé, autentické. Oplývají úžasnou schopností do nás vidět, a pokud jim toto nedáme, dělají vše proto, aby nás dostaly zpět do těla, do pravdy. Během své praxe profesní i rodičovské, jsem neustále hledala a bádala, proč mi nefunguje to a to a jakým způsobem danou věc dělat, aby byla funkční, děti se nevzpíraly a byly jsme si navzájem v harmonii, radosti a spolutvůrci dne. Čím dál více jsem si uvědomovala, že nemohu předávat to, co mám jen někde přečtené, nastudované, pokud jsem si to skrze vlastní bytí nezvnitřnila. Objevila jsem u sebe, že např. anthroposofii chápu myslí až ve chvíli, kdy ji pochopím uvnitř sebe přes prožitek, intuici, vhled. Kdy ve mne vyvstanou reálné obrazy toho, o čem je pojednáváno. Toto je vlastně jeden z principů waldorfské a intuitivní pedagogiky. Učit se nejprve prožitkem a až jej integrujeme do těla, dojde samo ke spojení s myslí. Přirozeně a hravě se pak propojí pravá hemisféra s levou.
V době svých lektorských začátků v mateřských centrech jsem si začala všímat jistých rozdílností během svého kurzu. Po půl roce lektorství jsem přijala výzvu a splnila si své přání lektorovat kurz cvičení pro maminky s miminky. Součástí kurzu byla i teoretická část o výchově, rodičovství, mateřství, zkrátka o všem, co maminky zajímalo. Z počátku jsem se obávala, zda tuto část budu odborně zvládat. Kamarádka, lektorka těchto kurzů, absolventka pilotního kurzu Fontanela pro začínající lektorky, mi nabídla, že mi případně pomůže s tématy, kde si nebudu zcela jistá. I já jsem původně měla do onoho vzdělávacího kurzu nastoupit, okolnosti však způsobily, že jsem se ho nezůčastnila. Později jsem pochopila, že šlo o nějaký vyšší smysl. Nebyla jsem okleštěna tím, co se tam budoucí lektorky učily a předávaly dále. Jednoho dne nastal moment, kdy jsem její nabídku využila. A stalo se něco zvláštního. Cítila jsem, jak maminky na mne koukají poněkud zvláštně. Poté mi jedna položila otázku, na kterou byla má odpověď, že nevím, že s tím nemám osobní zkušenost. A tehdy mi došlo, že když jim předávám něco, co není mé, ale je to názor různých odborníků, lékařů a navíc mužů, že mají ve mne nedůvěru. Mluvila jsem o něčem převzatém, mnou neprožitém a tedy vnitřně neuchopeném. Tehdy jsem odložila všechny ty chytré knihy, příručky a články ( to bylo pojmenování mého muže, otce mých dětí) a předávala už jen zkušenosti mé, nebo jiných žen. Po cca půl roce jsem měla možnost si tuto skutečnost ověřit. Přišla další výzva a já v průběhu semestru převzala kurz pro maminky s miminky po fyzioterapeutce. Jiná kamarádka z již zmiňovaného lektorského kurzu mne uklidňovala, že to dám a že stačí, když jim občas ukážu správný úchop dle jedné české odbornice a dala mi s nimi brožurku od té odbornice. Mé Dorotce tehdy byly 3 měsíce. Praktikovala jsem s ní Bezplenkovou metodu a lítání miminek. Při kurzu bylo pro mne běžné, že jsem kojila, zároveň měla Dorotku ve vší opatrnosti k jejímu tělíčku podloženou nočníčkem a k tomu jsem dál vedla pohybovou část říkadel s pohybovým doprovodem. V těchto chvílích jsem vybírala jen říkadla s pohybem rukou. Jednoho dne se stalo toto: zvedala jsem Dorotku z deky tak, jak jsem byla zvyklá. A vidím, jak se na mne některé maminky dívají poněkud zvláštně. A mne skočilo do hlavy. Teď přišla tvá chvíle na ukázání toho správného ůchopu. Položila jsem tedy Dorotku zpět na zem a ukázala jim ten " správný" se vší vážností vysvětlujíc : " Takto byste své děti uchopovat neměly. Správně byste podle příruček, lékařů a odborníků měly své děti uchopovat takto. Tak jak já uchopuji Dorotku, činím já, indiáni, romové a podobně založení lidé." Uff, měla jsem svůj první "správný" ůchop za sebou. -jaké bylo mé podivení, když mi maminky na to odvětily, že můj úchop nevnímají jako nic špatného. Právě naopak. Že si všímají čím dál více rozdílů 3,5 měsíční Dorotky a jejich dětí od půl roku výšše. Vnímaly Dorotku oproti jejich dětem na svůj věk jako velmi pohyblivou a k tomu klidnou. A že se jim můj přístup líbí a zda bych jim mohla o něm více říkat. To bylo další potvrzení, že má cesta intuitivní výchovy je pro mne ta ona. Nemyslete si, i pro mne to byl vývoj, než jsem k tomuto poznání dospěla. Během mateřeství jsem i já hledala v různých knihách a názorech a věřila více jiným než sobě. Postupně jsem v sobě začala objevovat svou vlastní moudrost a hlavně důvěru sama v sebe. Důvěru v to, že v čem jsem byla od mala pro mnoho, mnoho lidí jiná a mé vnitřní cítění a pohled na určité věci byly mnohdy zcela odlišné než většinové skupiny lidí, může být v pořádku. Od šesti let mi s důvěrou svěřovaly maminky své děti v kočárku, aby mohly po dobu spánku dítěte odpočívat. V 15ti o mne na praxi ve družině řekly vychovatelky, že mám veliký pedagogický talent a ža mám tuto profesi dělat. Já jim to tehdy moc nevěřila, přišlo mi to divný, proč bych zrovna já mít ten talent měla. To proč jsem si ještě mnohokrát v životě řekla, když o mne někdo něco v něčem jiném řekl. třeba, že mám dobré vhledy, že jsem šamanka, že má duše má určité schopnosti a dary, že je stará apod.. Tolikrát jsem si říkala, proč já a tolikrát jsem postrádala důvěru v sebe i přes to, že jsem sama mnohé vnímala. Nakonec jsem dostala velkou životní lekcí v podobě několika vážných nemocí. Rozhodla jsem se pro jejich odstranění jít alternativní cestou. Pojmenovávala příčiny, vnitřně je uchopovala, přijímala. Přišly mi poukázat na ty části duše, jenž jsem stále potlačovala, nedůvěřovala svým schopnostem a darům, bála se je žít. Neposlouchala vyšší vědomí, jenž mi tolikrát přes hodně těžké životní výzvy a zkušenosti stále dokola na ty dary poukazovalo, až jsem byla zastavena. Vyléčila jsem se z rakoviny prsu bez lékařských zásahů. Ušlechtilou, znevažovanou bylinou, bylinkami ze zahrádky a mého nejbličšího okolí, s pomocí Gabriely Benešové a její praxe Nové germánské medicíny, striktní stravou, posloucháním pořadů s Vladimírem Kafkou a velkou prací na sobě samé. Na přijetí a pochopení té tzv. nebezpečné nemoci. Ano, umí být i taková. Umí však být i velmi laskavá. Záleží jen na nás, jak ji budeme vnímat. Mé velké díky Vladimíru kafkovi za jeho slova, myšlenky, zkušenosti. Ač už v době mé léčby nežil, pro mne žil. A já začala žít a vnímat v sobě tolik nového z jeho odkazu a stávala se čím dál větším léčitelem a terapeutem sama sobě. Nejsilnější moment v mé léčbě byl, když jsem se na dva dny stala tou největší láskou. Píchala jsem prstem v úžase do svého těla, ubezpečovala se, že jsem to stále já a žasla nad tím, že jsem Láskou :) A jednoho dne se ozvalo ve mne jasné : " Jsi zdravá" . Termoscreaning tuto skutečnost ověřil. A já byla tehdy láskou na 14 dní. Brzy mi však vstoupila do života ve velké intenzitě jistá část spouštěče mé "nemoci" a já si dovolila opět se nechat vnitřně tím zraňovat. Po čase se k tomu začali přibalovat další a další věci a najednou byl na mne tlak ze všech oblastí mého momentálního života. Dostala jsem se do stavu takové bezmoci a byla už vším tak unavená, že jsem prosila Boha, aby si mne vzal. Bylo mi jedno, že mám děti. Hlavně, ať mám klid. A k tomu také prosila o místa, kde mi mohou pomoct. Že přece musí něco existovat a finančně mne to nezruinovat. Dostala jsem se na dno, abych zase mohla z něj vystoupit. a přišly dary v podobě právní poradny, terapií pro mne i mé děti zdarma a pomáhali mi řešit některé oblasti života. Opět jsem dostávala naději, ale životní síla ze mne byla dost vyprchaná. Ty hutné věci se konečně začaly pomalu zklidňovat, až přišla karanténa. Pro mne veliký dar. Konečně jsem mohla začít odpočívat a mnohé z toho, co mi bralo energii nemuset řešit. Bylo mi zas fajn, opět do mne vstupovala láska. Brzo se ukázalo, že ještě není konec. Začalo mi být často na zvracení a postupně se k tomu přidávaly další bolestivé a nepříjemně projevy těla, až jsem došla do bodu, že tohle už nedám. Neuměla jsem si představit, co zas všechno bych měla rozkrývat, hledat další možnosti léčby, spouštěče a vstupovat zase do temnot? Vždyť jsem udělala už tolik práce na sobě. Bylo to poprvé, kdy jsem se odhodlala se naplno odevzdat někomu jinému. Oslovila jsem doporučeného Orlina a začínala chápat, že to, že jsem se k němu dostala, má vyšší smysl. V době léčby z rakoviny, jsem chtěla nejdříve dát důvěru sama sobě a tomu, co mi pomáhalo šanci, že to dokážu bez něj. dokázala. Potvrdil mi, že z rakoviny jsem se vyléčila, ale že mám mnoho dalšího, něco vrozeného. Orlin léčí i na úrovni duše a já tedy nastoupila do procesu léčby duše i těla za pomoci vyšších sil. Zažívala jsem velmi bolestné a těžké fyzické stavy, které bych nikomu nepřála zažít. A i přes to, jsem byla stále v důvěře v uzdravující energetický proces. V nejvyšší zdroj a mé vyšší Já. Zažívala jsem zvláštní stavy vědomí, vnímání. A i přesto jsem stále zůstávala, mnohdy k mému vlastnímu údivu, v plné důvěře.
Ten příběh je mnohem delší a já v jeho psaní budu postupně pokračovat.
Ráda bych, ještě než jej dokončím, dodala toto :
"Prošla jsem hlubokou temnotou své duše, abych v té nejhlubší temnotě mohla objevit to nejvyšší světlo lásky. stav, který jsem si mnohokrát ve svém životě zažila. Až v posledních 3 letech jsem ho už uměla pojmenovat a vědomě s ním pracovat. a proto jsem se už tolikrát stala Láskou. Nekonečným vědomím. Vesmírem. Byla jsem částí nejvyššího Zdroje. Zažívala jsem velmi bolestné a těžké fyzické stavy, které bych nikomu nepřála. To vše však léčilo mou duši a rělo a já se opět více a více poznávala a opět stávám Láskou :) Opět jsem už sama schopna používat a rozvíjet své schopnosti a dary duše a dále se jim otevírat. Obohacena o zkušenosti a prožitky, které by mne nikdy nenapadly, že by se mi mohly stát.To vše mne tlačilo k tomu, abych se přestala bát a ukázala světu svůj plný potenciál. Abych začala naplňovat to, proč jsem se do této doby inkarnovala, používala to s čím sem má duše přichází. Nastupuji na novou cestu a odevzdávám se do služeb Vám a světu."
Je mi velikou ctí Vás provázet na Vaší cestě. Stále s pokorou v to vyšší, co nás přesahuje. S láskou, Liana.
