Jdi na obsah Jdi na menu

Svátek Sv. Mikuláše - 2.část

Ve druhé části článku, Vám přináším praktické kroky, jak je možné uchopit Mikulášskou tradici tak, aby z ní vznikl vědomě uchopený rituál.

 

Co můžete udělat proto, aby se návštěva Mikuláše stala Vašim dětem přínosnou a vyživující?

 

  • Úplně nejlépe požádat někoho, kdo by dle Vás mohl splňovat popsané kvality postav.
  • Pokud se Vám to nepodaří a jste rádi, že seženete Mikuláše z těch, co se lidem nabízí, je dobré si s nimi předem o Vaší představě a o tom, z jakého důvodu si přejete, aby Mikuláš konal trochu jinak, než je obvyklé. Mne se osvědčilo, mu to i ve stručnosti napsat, aby si to v klidu mohl ještě pročíst. V dopise jsem vyzdvihla důležitost číst nejprve ty horší skutky a pak dobré, vyvažující. A na závěr povzbuzení.
  • Jako první napište to, v čem byste byli rádi, aby se u Vašeho dítěte proměnilo.
  • Nepřehánějte to. Stačí 3 skutky. Děti v předškolním věku rychle zapomínají, je tedy vhodnější připomenout něco z poslední doby, či nějaký přetrvávající zlozvyk.
  • No a poté dobré, které by měly převažovat ty první „ nedobré“.
  • Atˇse Mikuláš vyvaruje hodnocení a posuzování. Vynechá slova jako šikovný, šikulka, hodný apod.. Zcela jinou kvalitu má popis dané situace.
  • Když neseženete Mikuláše, který by toto splňoval, nevadí. Stačí dát punčochu s nadílkou za okno, nebo za dveře. Uděláte tím pro své děti mnohem víc, než když k nim pustíte někoho neznámého, někoho kdo s jiným pojetím nebude souznít, či bude hrát zbytečné divadlo, nebo Vám děti vystraší.

 

 

U nás probíhal Mikulášův proslov k dětem např. takto:

 

Nejdříve promluvil o tom, že celý rok děti pozoroval a všiml si, např.

  • že se Bonifác často dohaduje se sestrou, kdo by měl umýt nádobí….     
  • že ubližuje mladším, slabším……..
  •  

Bonifáci, také jsem pozoroval to, že když se sestřičce něco stane, jdeš jí pomoci. Uchlácholíš ji a pomůžeš jí rozbitou hračku opravit……

 

Na závěr: že jej bude opět po celý rok pozorovat, jak se mu dařilo své horší skutky proměňovat a že se těší na další setkání.

 

Poté vyzval čerta, aby mu předal nadílku.

 

Postupně takto oslovil Mikuláš všechny 3 děti. Nadílka se dávala i dospívajícímu. Mladší děti by byly jinak zmatené. On s tím problém neměl, měl rád svoji punčochu.

 

Zpívání písničky dítětem, či přednes básničky, u nás nikdy neproběhlo. Naši synové, by to těžce nesli.

 

Úkolem rodiče je, jen Mikuláše přivítat a pak se s ním rozloučit. A držet bezpečný prostor pro děti. Tzn., že po celou dobu, i při čekání, jsem plně přítomná. Tedy nemyslím na to, že musím vyndat prádlo z pračky, co ještě nakoupit.....  Jsme-li v přítomném okamžiku, stáváme se pravdivými. A to je pro děti v dnešní době velmi důležité. Málokdy se s pravdivostí a dospělými, kteří dokáží být plně přítomnými, setkávají. 

 

A co do nadílky?

 

Mikuláš chodil v české tradici k dětem jako předzvěst Vánoc. Nadílka byla tedy skromnější. Skromnost se v dnešní době už moc nepěstuje a většinou bývají nadílky plné sladkostí. Vzhledem k tomu, že podporuji stravu bez zbytečného cukru a kvalitní potraviny naše nadílka vypadala skromněji než jinde. Děti v ní nacházely figurku Mikuláše, čerta nebo anděla. Někdy z perníku, někdy z čokolády (to, když se mi podařilo sehnat kvalitní čokoládu, např. v drogerii DM bývá ke koupi) a trochu perníčků. Dále, buráky, vlašáky, lískové ořechy, mandle, jablečné křížaly a další sušené ovoce (vše v bio kvalitě, abych se vyhnula syřidlům a nemusela jim ovoce umývat). Kupovala jsem větší balení a to pak dělila na 3 části a vždy je vysypala z původních obalů. Dále červené jablíčko, trochu mandarinek. Důležitý byl pomeranč (malý Mikuláš jej přeci daroval Pikovi) a zralý kokos (mé děti ho zbožňují a chce to vyvinout dost vynalézavosti a vůle na jeho otevření), mrkev, brambora a uhlí. Bylo pro mne vždy zajímavé sledovat, jak moc velkou radost v nadílce mrkev s bramborou a uhlím vyvolávala. Uhlí jsem si pořídila víc a pečlivě ho před dětmi uschovala. Jeden rok jsem ho nemohla sehnat a vyvolalo to u nich velký smutek. S takovým uhlím lze podnikat mnoho věcí a přes rok se k němu jinak nedostaly než, že ho měly od Mikuláše.

 

Nadílku jsem dávala do starých, dlouhých pánských podkolenek. Krásně se natáhly, byly pevné. Dvě černé, jedna šedá. Černé měly kluci nejraději. Páč od čerta, má být přeci punčocha černá. Ve chvíli, kdy je děti zašantročily mezi hračky, vytáhla jsem je, vyprala a pečlivě uschovala pro další rok.

 

Málem bych zapomněla na něco velmi důležitého.

 

Připravené prostředí.

 

Každý rituál si pro svou celistvost vyžaduje předem připravené prostředí. A to tak, aby v jeho průběhu nebylo třeba někam odbíhat, něco hledat. Jinak to narušuje hloubku., kterou nám rituály přinášejí. A návštěva Mikuláše, je v životě dětí velkým a důležitým rituálem.

Já doma rozmístila všude lucerničky se svíčkami. A to i ty, které si děti vyráběly na Martinskou slavnost. Po zkušenosti, kdy Mikuláš špatně viděl text ve své zlaté knize, jsem nechávala v předsíni rozsvícené menší světlo, v Mikulášově blízkosti bylo umístěno svíček více a text jsem psala větším písmem.

V době čekání jsem dětem vyprávěla příběh o Mikulášovi a čertovi, který se vedle Mikuláše proměnil v dobrého a prosil Mikuláše, aby u něj mohl sloužit. I stal se mu velikým pomocníkem. Tento příběh jsem vyprávěla dětem před spaním dva, tři dny předem, aby se v nich dobře upevnil.

 Rádi byste jej svým dětem také vyprávěly? Pokud ano, mohu ho Vám poslat mejlem. Stačí mi napsat na lianalatka@email.cz a já Vám jej ráda zašlu.

Když jsme zaslechli na chodbě nějaké cinkání, nebo řinčení řetězu, děti rychle běžely na pohovku, já pozvala Mikuláše k nám a šla se k nim posadit, abych jim byla oporou. A co se dělo dál, už víte….